Pravidla

Herní materiál

Hráči rozmístí kameny své barvy na řadu polí u svého okraje desky.
Hru začíná hráč s modrými kameny.
Hráč na tahu vezme jeden svůj kámen a posune ho na volné sousední pole. Sousední pole je takové, s nímž sousedí přes stranu čtverce. Táhne se tedy šikmo stejně jako v dámě, ale protože hrací deska narozdíl od dámy není šachovnice, netáhne se přes rohy polí, ale přes jejich hrany.
Kameny se smějí pohybovat pouze směrem od výchozí řady k výchozí řadě soupeře. Nesmějí se vracet.
Pokud na sousedním poli leží soupeřův kámen a za ním (ve stejném směru) je volné pole, hráč přeskočí soupeřův kámen, položí svůj kámen na volné pole za ním a soupeřův kámen si vezme - odstraní ho z desky. Má-li hráč na výběr mezi normálním tahem a braním, musí brát.
Pokud hráč bral a skončil na poli, ze kterého je rovněž možné přeskočit soupeřův kámen, hráč musí pokračovat v přeskakování a braní ještě v témže tahu. Druhá část skoku může vést i v jiném směru než první část, tj. trasa kamene může být zalomena v místě mezipřistání.

Vyhrává ten hráč, jehož všechny zbývající kameny dosáhly cílové řady (výchozí řady soupeře). To je samozřejmě tím snadnější, čím méně kamenů hráči zbývá, proto je nutné dobře vážit, kdy se vyplatí brát a kdy ne. Hráč může vyhrát i soupeřovým tahem, jestliže má v cíli všechny kameny až na jeden, který mu soupeř sebere (extrémní případ vítězství nastane, když hráč přijde o všechny kameny). Pokud podmínku vítězství splní oba hráči v témže tahu, hra skončila nerozhodně.

Originální anglická pravidla neříkají přesně, zda je braní povinné či nikoliv. Stálo by za to vyzkoušet, zda hru nečiní zajímavější jedna z následujících úprav:
- Braní není povinné. Pokud však hráč může brát a neučiní tak, přijde o kámen, který měl brát. Pokud mohl brát více než jedním kamenem, přijde pouze o jeden. Je nutné se dohodnout, zda v takovém případě může on sám určit, o který kámen přijde, nebo zda to stanoví soupeř.
- Braní není povinné a hráč, který mohl brát a nebral, nepřijde o žádný kámen.