San Juan - strategie (Jirka Bauma)

Návrh strategie San Juan

Prvním problémem je vyjádřit vztah mezi bodem a kartou, zdá se mi, že se dá orientovat podle statisticky zjištěného počtu karet a počtu bodů získaných ve hře. Na základě toho mi příjde poměr bodu ke kartě 3 : 5. Tzn. např. kafe je horší než stříbro o (3-2) * 1,7 - (5-4) + zisky z handlera, tzn při předpokladu 10 handlerů za hru 0,7 + 4 = 4,7 karet.

Karty mají v zásadě tři typy vlastností boostovací, bodovací a speciální.

Z hlediska boostovacích vlastností:

• jsou nejsilnější karty (tzn. skorem vždy se hodí): štajnbruch, šajneraj, prefektura, markthale a 1. produkční budova,
• o něco slabší jsou (tzn. většinou se hodí, ale někdy taky ne) : šmíde , bibliotéka, armenhaus, akvadukt a 2. produkční budova

Goldgrube mě vycházel statisticky zhruba na každý 5. pokus, když se méně míchá, pak každý 6. pokus, z teorie pravděpodobnosti vychází každý 4. pokus, já tu budovu nerad hraju, protože zdržuje hru, jinak se ale drží v závěsu za skupinou o něco slabších budov.

Ostatní karty a další produkční budovy nelze ke stavbě pro boostovaní doporučit, hodí se pouze výjmečně a stejně nijak zvlášť.

Mezi produkčními budovami jsou z hlediska boostování velké rozdíly. Indigo a cukr nelze doporučit postavit, naopak stříbro je velice silná boostovací karta.

Co se týče bodovací vlastnosti karet, myslím, že tato srozumitelně vyplývá z bodového zisku za ně a není třeba jí nějak zvlášť komentovat.

Základní plán hry vypadá tak, že ze začátku se hrají silné boostovací karty, a poté, co hráč získá dostatečnou sílu, pak hraje silné bodovací karty. Např. sekvence silver, šrajneraj, markthale, štajnbruch zajistí hráči příjem 5-6 karet za kolo, což je již zcela dostatečné, takže se hráč může soustředit v dalším průběhu zcela na stavbu bodovacích karet.

Hráč ale nemůže linii "nejdřív boostovací karty, pak bodovací" dodržovat důsledně, protože je závislý na tom, co si nalízá, a podle toho musí improvizovat.

Občas dojde k tomu, že hráč si nenalízá ideální boostovací karty, to ale nemusí znamenat katastrofu, může zase nalízat silné bodovací karty, nebo naopak. Přišlo mi, že obě vlastnosti jsou zhruba v rovnováze, a že v obou variantách průběhu hry, kdy hráči jsou silní v jedné z těchto vlastností a naopak slabí v druhé, se dosahuje přibližně stejný počet bodů.

Typickou situací, kdy hráč je silný v bodovacích kartičkách a slabý v boostovacích, je plán, kdy hráč hraje na Zunfthalle, a soustředí se na získávání bodů stavěním produkčních budov. Naopak s fialovými budovami je tento plán řídkým jevem, málokdy se mi to sešlo tak, že bych s malým příjmem karet na kolo dosáhnul slušného výsledku. Co rozhodně nefunguje, je koupit si na začátku kapli a ukládat tah co tah pod ní kartu, kaple je silná bodovací karta, ale je třeba se nejprve naboostovat, aby se dala rozumně využívat.

Z hlediska výběru rolí je třeba si zejména uvědomit, že stavitel a zlatokop dávají hráči kartu navíc, kdežto zbylé 2 role nikoliv. Např. předpokládejme pro zjednodušení situaci, kdy se žádnému hráči nehodí hrát radního. Hráč, který v cyklu 4 kol vynechá zlatokopa a stavitele a místo nich si sklidí a prodá, ztratí 2 karty a získá jeden zisk z prodeje zboží, ale nikoliv ze své 1. produkční budovy, ale ze druhé. Tzn. teprve pokud on a zbylí hráči mají i 2. produkční budovu o síle stříbra, tak je tato operace jednoznačně výhodná, naopak v případě indiga nebo cukru je ztrátová.

Sílu privilegia radního je těžké kvantifikativně vyjádřit, zdála se mi ale spíš malá (asi 0,5 karty) . (Naopak můžu říct, že síla karty archiv je nulová.)

Ve hře existuje ještě jeden principiální strategický problém: "když nemám ty nejsilnější karty, mám stavět nebo nestavět, a taky mám si podržet silné karty za cenu odložení stavby nebo za cenu ztráty 1-2 karet, nebo je takovém v případě pouštět".

K tomu je třeba říct, že stavět je třeba pokud možno každé kolo vyjma začátku hry, na začátku hry hráči nezvládají stavět každé kolo, proto je možné i v určité míře posečkat, ale nesmí se to přehnat. Vždy hráč musí dávat pozor na to, aby některý soupeř mu se stavěním příliš neutekl, a hráč pak nepostavil kvůli tomu pouze menší počet budov.

Plán, že by hráč stavěl pouze jedničkové budovy, aby získal ve stavění náskok, nevychází, protože hráč není pak dostatečně naboostovaný a náskok v postavených kartách neudrží. Ale když si hráč pomocí šmíde a podobných budov získá náskok 1-2 budovy, tak je to jeho plus, pokud ho udrží, snižuje to jeho soupeřům zisky z rathausu a zunfthale.

Dále je třeba k tomu problému říct, že je dobré, když hráč má možnost stavět levněji, občas kvůli tomu projde nějaká stavba, která by jinak neprošla, nebo zůstane v ruce karta, která by jinak nezůstala, tzn hodí se:

• nenechávat pokud možno hrát druhé hráče stavitele, aby tuhle výhodu nezískali,
• mít postavený štajbruch, šmíde a bibliotéku, event. švarcmarkt, který ale není boostovací, takže nelze příliš ke stavbě doporučit
• jako taková o něco horší eventualita řešení problémů se zablokovaným stavěním se může hodit i turm nebo kran, protože se ale nejedná o boostovací karty, tak normálně nejdou ke stavbě doporučit.

Na to, zda si držet některou silnou kartičku již od začátku hry, nedokážu jednoznačně odpovědět a příjde mi, že ani taková jednoznačná odpověď neexistuje. Sám držím většinou Radhaus a Zunfthale, ale uvědomuju si, že je stejně tak možné i tyto karty nedržet. (Tím nemyslím je vyhazovat úmyslně, ale třeba když hráč začínající 2.kolo a stavící stříbro řeší, zda vyhodit štajbruch nebo radhaus, a ponechá si radhaus, tak se nedá jednoznačně říct, jestli udělal dobře nebo špatně.)

Co se týče zahájení, nejvýhodnější je začít produkční budovou nebo prefekturou, pokud nejsou k dispozici, pak je ještě možné postavit levné budovy jako šmíde nebo armenhaus. Horší je hrát budovy jako štajbruch, neboť na začátku se tolik nestaví,a drahé budovy jako bibliotéka. Na začátku je pochopitelně možné taky občas některé kolo nepostavit nic, když není nic rozumného.

Jirka bauma 15:19, 12. 3. 2006 (CET)