Něco o historii karet

Karty jsou opředeny mnoha legendami. V některých pramenech je původ prvních karet připisován antickému filozofovi Chilonovi, který prý karetní hru považoval za prostředek zapomenutí chudiny na svou bídu. Na starých evropských kartách je často zobrazován bůh Merkur, jehož darem lidstvu prý karty jsou. Jiná legenda praví, že karetní hra vznikla z dlouhé chvíle při obléhání Tróje, motiv krásné Heleny se však na žádném karetním listu nedochoval.
O původu karet bylo vysloveno mnoho a mnoho teorií. Většina z nich umísťuje původ karet do Číny, vyskytují se však i názory, že karty vznikly v Indii, Japonsku, Koreji nebo snad v Persii. Ovšem první podložená zmínka o hraní karet pochází z Číny. Jak praví kroniky, hrál na Nový rok l.p. 969 (podle čínského kalendáře) císař Mu-tsung dominové karty se svými ženami. Nejednalo se tedy o karty jak je známe dnes, avšak nešo ani o domino.
Karty, které by se podobali těm které nám jsou dobře známé, se začaly objevovat až později. Byly to pravděpodopně karty Hakka pai ze skupiny tzv. peněžních karet (exsistují doměnky, že se nejdříve hrály s penězmi a až později se vyvinuly jako samostatná karetní hra).

Stejně jako není zcela objasněn původ karet, není nám též zcela známo, jakým způsobem se karty dostali do Evropy. Některé mylné teorie, jako že je přinesl Marco Polo, křižáci nebo snad cikáni, jsou sice již vyvráceny, první zmínky o kartách v Evropě jsou však příliš kusé na to, abychom si mohly udělat přesnější obrázek o jejich pronikání na náš kontinent.
První zpráva o kartách v Evropě pochází z Katalánska a je z roku 1371. Ještě před rokem 1380 se oběvují ve většině významných Evropských státech (Francie, Itálie, Německo, Švýcarsko). Jednalo se ovšem ve většině případů o jejich zákazy, a tak se z nich o původu nedozvídáme nic.

O původu karet se tak můžeme nejvíce dozvědět především z jejich názvu a podoby nejstarších dochovaných karet. V Itálii nesla ve 14. a 15. století karetní hra pojmenování naibi a ve Španělsku naypes. Slova pocházejí z arabštiny a hebrejštiny. Naibi je s největší pravděpodobností odvozeno z arabského laib, což v doslovném překladu znamená hračka nebo hra. Původ naibi však můžeme hledat v ještě bližším arabském slově nabi, což znamená prorok. Šlo by tedy o pojem věštění, ke kterému se karet také používalo a dodnes používá. V arabsko-hebrejské terminologii věšteckých výrazů jsou velmi příbuzná slova nabi, naba, nabas, naibes. V arabštině rovněž existuje velice příbuzný výraz naib, což v překladu znamená zástupce. V tom případě vysvětlení hledejme v tom, že vedle krále v roli svrška vystupuje naib - zástupce a naib thani - druhý zástupce. Z toho je patrné, jak velké byly arabské vlivy na vývoj evropské karetní hry.
Nejstarší dochovaná sada arabských karet pochází z 15. století a byla pravděpodobně vyrobena na území dnešního Egypta. Barvy arabských karet byly Darahim (mince), Tuman (poháry), Suyuf (meče) a Jawkan (hole na pólo). Porovnáním s barvami evropských karet zjistíme, že mají velice blízko k barvám italských karet a jen o něco méně ke kartám španělským.

A jak je to se samotným pojmem karta? Ve středověkých slovnících bychom objevili termíny chartae, nebo cartae, nebo charticelae. Tyto pojmy se původně používaly jako název pro psací papír, vyrobený z papyru a později se toto označení přeneslo na hrací karty.