Zápory sběratelských her

z deskovehry.cz - od hráčů pro hráče

Přejít na: navigace, hledání

Řada lidí a to i velmi významných (v oboru deskových her) sdílí negativní názor na sběratelské (karetní) hry. Nikdo z nich se dosud nepokusil jasně a zřetelně formulovat proč tomu tak je. Cílem tohoto článku, je shromáždit a dobře formulovat argumenty tohoto názoru. Argumenty proti tomuto názoru připište prosím na stránku Klady sběratelských her.

Zatím článek pojednává o záporech těchto her především pro mladé lidi.

[editovat] princip šíření sběratelských her

Způsob šíření sběratelských her byl proslaven hrou Magic: The Gathering a od té doby nesčetněkrát kopírován a obměňován. V zásadě jde o to, že pro úspěch ve hře mezi hráči, nebo pro účast na turnajích je potřeba vlastnit karty, figurky či jiné komponenty určité síly. Nezávisí přitom, zda jde přímo o sílu vyjádřenou přímo chrakteristikou jedné komponenty, či konstalací více komponent (na hru si člověk předem sestavuje balíček podle svého uvážení). Těmto komponentům, která jsou pro hru nezbytné říkejme tedy silné komponenty - můžete se představit přeba nějakou sestavu karet nebo figurek.

Přitom ona "sběratelskost" spočívá především v tom, že silné komponenty nelze přímo koupit - tedy nemůžete jít do obchodu a koupit přesně ty komponenty které pořebujete. Jsou dvě cesty jak je můžete získat

  • postupným sbíráním a vyměňováním
  • kupováním náhodných balíčků naslepo

Druhý bod spočívá v tom, že si koupíte balení obsahující několik komponent, aniž víte jaké komponenty přesně obsahuje, nebo zda vůbec se vám některý z nich bude hodit, zda bude pro vás obsahovat nějaké silné komponenty a kolik.

[editovat] hlavní zápory

Sběratelské hry mají nejrůznější formu - karetní, figurkové a další formy. Příčina jejich škodlivostí nespočívá v jejich podobě, nebo herních mechanizmech, které jsou u některých sběratelských her srovnatelně kvalitní s nesběratelskými. Příčina je ve způsobu jakým jsou šířeny.


[editovat] Proč považuji sběratelské hry za škodlivé…

Pogo 00:15, 3. 5. 2006 (CEST)

V tomto krátkém článku se pokusím upozornit na to proč je podle mého názoru tzv. sběratelské hry (zejména karetní, figurkové, ale i jejich další podoby) možné považovat za významně škodlivé, zejména pokud se týká jejich vlivu na děti a mládež. Rozhodně to není článek vědecký, je založen především na prožité vlastní zkušenosti a na pozorování okolí. Pro to, kam tento článek směřuje, není v tuto chvíli podstatný vlastní způsob hraní těchto her. Naopak je podstatné to, že jsou všechny v základu postavené na konceptu představeném ve hře Magic: The Gathering a vzhlížejí k jejímu komerčnímu úspěchu. Je třeba hned na počátku upozornit na to, že směřuje k určitému morálnímu důvodu, který považuji za univerzálně uznávaný.
Tématem je tedy vliv sběratelských her na děti nebo mladistvé, říkejme jim jak chceme, já budu dále používat zkratku děti. Jednoduše na ty, kteří nejsou schopni plně posoudit vlivy okolí, které na ně působí a také nejsou schopni plně zhodnotit vlastní činy. Základ konceptu kterékoli sběratelské hry je vyvolávat neustálou a vzrůstající potřebu získávání dalších nových karet (figurek, lodiček, ať už je to cokoli, říkejme zjednodušeně pouze karet). Způsoby, jakými se tohle děje by se tady samozřejmě daly přesně pojmenovat a třeba na to ještě dojde. Tyto způsoby jsou, nejvíce právě ve vztahu k dětem, postaveny na jednoduchém psychologickém základu a na sociálních rozdílech ve společnosti.
Prvním základním východiskem je touha po vlastnictví čehokoli. Ta se u dětí projevuje od velmi raného věku sbíráním různých drobností. Sběratelská hra se pak v první chvíli působí jen jako další hračka stejná jako byly všechny předchozí. Pokud se jí ovšem podaří na dítě tím „správným“ způsobem zapůsobit, vede k investicím v řádech tisíců a nebo desetitisíců korun. Jedná-li se o dítě z dobře situované rodiny, jemuž jsou schopni rodiče tyto finanční prostředky na hru přímo poskytnout, není možné toto samo o sobě označit za pozitivní ani negativní. To je ovšem ale pouze jeden z možných případů. V mnohém častějším případě nebude mít dítě na hru ani zdaleka neomezené finanční prostředky. A právě v tuto chvíli sběratelské hry útočí největší silou. Útočí na nedostatečnou schopnost dítěte posoudit vlivy svého okolí a možné následky vlastních činů.
Zároveň jsou totiž základním kamenem konceptu sběratelské hry sociální nerovnosti ve společnosti. V komunitě dětí, které se hře začnou věnovat, (a to už vůbec v tuto chvíli nezmiňuji jejich kontakt se staršími hráči) budou vždy existovat sociální rozdíly. I pokud budou hrát spolu jen kamarádi, vždy budou mít někteří z nich více peněz na nákup karet než jiní. To, že si tito majetnější kamarádi mohou dovolit více karet, což znamená základ úspěchu ve hře, automaticky nutí i ty méně majetné do hry investovat další peníze. A pokud hra tohoto faktu dokáže využít, dochází ve skupině k drobným „závodům ve zbrojení“, do karet se investuje stále více peněz. Překročení neviditelných finančních hranic, zvláště u dětí z méně majetných rodin, vede přímou cestou k drobným krádežím, podvodům a dalším podobným způsobům obstarávání peněz. Nejprve nejspíše v rámci rodiny, pouze v řádu drobných finančních částek. Může se jednat o to, že dítě do karet investuje peníze, které dostalo od rodičů například na jídlo apod. V další fázi mohou následovat už přímo drobné krádeže a ještě dále může dojít i ke krádežím větších finančních částek nebo jiných hodnot.
Pokud by na tomto místě mělo dojít ke srovnání závislosti na sběratelské karetní hře s jinými známými závislostmi, ani jedno srovnání nebude úplně přesné, ale určité společné rysy se najít dají. V každém případě se jedná o závislost psychickou, takže srovnání s „klasickými“ fyzickými závislostmi na „tradičních“ drogách, které přímo ovlivňují fyzický stav dané osoby, tady není možné. I na těchto „tradičních“ drogách však vzniká psychická závislost, která je minimálně stejně závažná jako závislost fyzická. Takže ani toto srovnání není úplně neopodstatněné. Ještě přesnější pak bude srovnání s „netradičními“ závislostmi, především se závislostí na hracích automatech. Ta úplně stejným způsobem, pomocí slíbu nejistého výsledku při „dostatečné“ finanční investici, často vede k nepoctivému získávání peněz ze strany závislých. Rozdílem je tady příslib finančního zisku, tu sběratelské hry na základní úrovni, o které se zde snažím mluvit, nepřinášejí. Tam se objevuje až na vyšší úrovni, při hraní turnajů. To, co sběratelské hry přinášejí navíc, je zásah do vztahů mezi hráči. Ano, na jedné straně se zakládá určitá komunita. Vztahy, na kterých je tato komunita založena se potýkají s významným problémem.
Sběratelská hra přímo působí přímo na chování hráčů ve vzájemných vztazích. Tam, kde se rozvine směna karet mezi hráči, hra přímo působí směrem ke zneužívání postavení silnějších hráčů vůči hráčům slabším. Je zcela běžnou praxí, že hráč, který zná lépe hodnoty jednotlivých karet, tuto svoji znalost pravidelně zneužívá při výměně karet s hráči, kteří se v jejich hodnotách orientují hůře. Úspěch při takovém zneužití je pak navíc v komunitě hráčů hodnocen jako kladná hodnota. Opět dodávám, že takové zneužívání může být relativně v pořádku mezi dospělými hráči, kteří mají přístup ke všem informacím, ale rozhodně není přijatelné ve vztahu k dětem a ani není přijatelné, že hra dětem takové zneužívání představuje jako kladnou hodnotu a děti k takovému chování vede.
Musím říct, že teď už jsem se místy dostal někam, kam jsem se původně vůbec dostat nezamýšlel, ale snad to pomůže vysvětlit můj postoj i z dalších úhlů. Tento článek se zřejmě ještě nějakým směrem vyvine. Zbývá jej v tuto chvíli uzavřít.
Základním principem konceptu sběratelských her je vytvoření závislosti. Dospělý člověk může před rozhodnutím hrát některou z těchto her uvážit všechny pro a proti a svobodně se rozhodnout. Dítě ovšem takové úvahy schopno není a komerční úsilí sběratelských her je zaměřeno právě na hráče z této cílové skupiny. Cesta sběratelských her ke komerčnímu úspěchu vede přes snahu o vytvoření závislosti na hře u lidí, kteří nejsou schopni plně uvážit působení vlivů okolí ani důsledky vlastních činů. Tato cesta je pro mě osobně morálně nepřijatelná. Proto jakoukoli formu podpory či propagace sběratelských her považuji za svého druhu morální selhání. Hraní těchto her na konkrétním místě a v konkrétním čase, bez přímého vlivu této komerční cesty založené na závislosti, je nemůže zbavit této morální zátěže.



  • Budu velmi rád, pokud se přímo na této stránce, nebo nÄ›kde jinde, objeví co nejvíce dalších argumentů, aÅ¥ už pro a nebo proti tomu, co jsem se pokouÅ¡el pÅ™edat. Tento článek se na základÄ› diskuse zÅ™ejmÄ› jeÅ¡tÄ› dále vyvine. Cílem by mohla být komplexní informace, podle které by se tÅ™eba výhledovÄ› mohli orientovat ti, kteří se s tímto vlivem setkají.